Založit webové stránky nebo eShop

Myšlenky 2013 I-VI

 

leden

        V tomto světě začíná dobrodružství teprve tehdy, když technika vypoví službu.

 

        Demokracie je dobrá tak k tomu, aby lidstvo dovedla spořádaným krokem do záhuby.

 

únor

        Abych řekl pravdu, neumím si ani představit, že by nějaké současné oblečení mohlo mít styl, rozhodně ne styl, který by se vyrovnal odívání minulosti. Proto má-li někdo dnešní skutečný styl, pak ten bude s největší pravděpodobností přinejmenším inspirován něčím z historie.

 

        Důležité myšlenky se zatím na světě prosazují a prosazovaly s velkým odstupem, tehdy, kdy i menší lidé byli schopni poznat, že „onen velký muž měl tehdy pravdu“. Jenže to dnes nestačí, jedinou šancí na úspěch je prolomit tuto zeď, jež sluje „příliš pozdě“. Ve chvíli zániku člověka nebo až budou životy všech řídit nadnárodní společnosti již nebude mít význam, že lidé konečně pochopí, před čím že to byli varováni.

 

        Neuznávám tezi, že zajímavý a dobrodružný život nejprve potřebuje být něčím ospravedlněn, že nemá být chtěn, nýbrž nanejvýš trpěn, pokud se ho již nelze zbavit. To sice nikdo otevřeně nehlásá, ale se samozřejmostí se podle toho jedná.
        
Opak je pravdou! Takový život je právě tím, co ospravedlňuje další věci. Čili dobré je to, co vede právě k němu, co jej podporuje v rozkvětu, naopak jako špatné máme chápat to, co jej popírá a oslabuje, všechno zbabělé, pohodlné a prázdné.

 

březen

        Proč USA zasluhují pohrdání? Protože je tam všechno umělé, předstírané a nic skutečného. Téměř úplně chybí historie jakožto doba vlády skutečnosti. Začíná se 18. stoletím, které však v Evropě již ohlašuje konec starých časů, a končí 19. stoletím s jeho divokým západem. Nikdy tam také pořádně neexistoval venkov, který je však základem opravdového života.
        
Je to prázdná a předstírající pseudokultura spotřebního člověka. A co hůř, tato bída je dodnes slepci tohoto světa považována za ideál! Tento „americký sen“, pro mě však leda noční můra.

 

Jak cestují lidé dneška:
        Chtějí Orient s veškerým pohodlím. Nebo lépe vidinu Orientu s pohodlím, protože o moc víc než vidina z Orientu nezbývá.
        
Proč moderní lidi všech časů lákají a vábí daleké kraje? Protože v nich vidí to, co sami již nemají: divočinu, dobrodružství, svobodu.

 

        Vyhraněnost názorů se mi dnes jeví jako základní podmínka k tomu, aby jejich správnost vůbec připadala v úvahu. Protože je-li nějaký myslitel spokojen a smířen s tímto světem, pak to svědčí přinejmenším o jeho nebetyčné a nemístné umírněnosti, o nedostatku kritického myšlení.

 

        Jak propastný je rozdíl mezi dělníkem a řemeslníkem!

 

        Proč je mi milejší člověk, který žije sám pro sebe než ten, který se zasvětil charitě? Ano, nic druhým přímo nepřináší, ale také od nich nic nechce. Zato charitativní člověk, ten přímo potřebuje být prospěšný. Potřebuje se cítit užitečný, aby mohl doufat, že tím jeho život získává smysl.
        
Samostatný člověk musí být mnohem silnější a nezávislejší, ten nechce nikoho činit zodpovědným za smysl či nesmysl svého života.

 

        Nikdo se neprosil o to, aby byl zrozen. Ale když už se má narodit, pak má právo narodit se zdravý. To mu samozřejmě nemůžeme zajistit, ale můžeme to ovlivnit. Zdá se to možná kruté, ale slabí, zdegenerovaní a či jinak nezdaření by se proto neměli množit. Dnešní lidé, kteří mají v důsledku svého krajně nezdravého života stále slabší obranyschopnost a stále více poruch, by neměli předávat své problémy dále. Jinak odsuzují své děti k neduživosti.

 

        Nebezpečí věku, kdy si vytváříme první mínění (to je kolem 14. a 15.roku): Kolik škody tehdy napáchá, když je nám nějaký žvást předkládán jako holý fakt. My jej totiž vezmeme jako fakt, protože ještě nemáme co jiného proti němu postavit. Že je to nesmysl zjistíme až později, nebo taky vůbec ne. Může se stát, že jej pojmeme za vlastní a skrze něj pak hodnotíme všechny věci. To znamená, že přehlížíme to, co mu odporuje, a zveličujeme to, co jej podporuje. Tak se stane, že hned od počátku zůstaneme trčet v nesprávném a předpojatém hodnocení. A vyprostit se z něj stojí nemalé úsilí.
        
Tento stav utváření prvních názorů je dobou, kdy je člověk nejtvárnější.

 

        Zbabělci vydávají to, že se straní násilí a nemusí bojovat, za přednost. Vyhýbat se zbytečnému násilí však může být ctností jen u toho, kdo má sílu. Slabým nic jiného nezbývá, ale rádi by nalhali okolí, že je to cesta, kterou si dobrovolně zvolili.

 

        Jestli chce nějaký odpůrce násilí zajistit, aby zvířata už nikdy netrpěla, pak toho dosáhne jedině tím, že je všechny zabije. To je sice zbaví utrpení, ale ničemu to nepomůže. Život stojí za nějaké to utrpení.

 

        K významu filosofie: její hodnota je přímo úměrná tomu, co rozumíme filosofií. Za tímto slovem mohou vězet velké myšlenky nebo také zbytečné tlachání.

 

        Trpícím, uzdravujícím se a konečně i uzdraveným lidem náleží každému jiné myšlenky a kulturní výtvory. To, co měl člověk rád, když trpěl, se mu může hnusit, když se stal uzdraveným. Naopak k zálibám uzdravených musí trpící teprve dospět.

 

        Komunisti i anarchisti, to jsou celkem naivní kazatelé sociální „spravedlnosti“.

 

        Z pohledu diváctví je každý sport a soutěže v něm stereotypní, každý sport je nudný.

 

        Jak se zdá, někteří lidé by si pomalu přáli, aby už nebylo vůbec umírání. Ale kdyby nebylo umírání, nemohlo by být ani rození. Rození a život však smrt na věky ospravedlňují.

 

duben

        Se vzrůstající silou by měla jít ruku v ruce vzrůstající sebekontrola, síla bez kontroly není o nic lepší než kontrola bez síly.

 

        „Všichni se měli rádi a tak žili šťastně až do smrti“: to není pražádný příběh. Musí přijít nějaký problém, aby bylo o čem mluvit.

 

        Co vypovídá o naší době fakt, že se věhlasu a úctě těší výtvory jako vystřižené z učebnice výtvarné výchovy pro zvláštní školy? Přinejmenším ukazuje na do hloubi otrávený vkus a pokleslost estetického cítění, která už zasahuje široké masy. Na poli myšlenkovém značí rozpolcenost či dokonce patologický rozvrat.

 

        Rovná práva, to znamená, že menšina nesmí činit to, nač má právo, a většině je naopak dovoleno dělat i věci, které jí nepřísluší. My například, stejně jako ostatní, oficiálně nesmíme na krásná chráněná místa, ačkoli tam nepřicházíme jako zloději a ničitelé. A vedle toho obyčejní lidé bez skrupulí páchají velké zločiny proti Zemi.

 

        Mít svého nepřítele, z toho pramení jistota a cíl, díky tomu se lze účinně zbavit pochybností. Reaktivní myšlení: teprve vymezení vůči něčemu mu vtiskne vlastní tvar. Jeho přívrženec uvažuje takto: jsem proti tomu a tomu. Když ovšem pomine nepřítel, přichází otázka: kým jsem teď??

 

        Jak strádá v tomto světě člověk, který miluje dobrodružství! V tomto světě, kde existují jedině představy nebezpečí a pak ještě onen druh bezcenného a zbytečného nebezpečí, jakým je třeba dopravní nehoda.

 

Tloustnutí populace:
        Pomazané hlavy z toho nevyvodí, že špatně je celý životní styl jakožto pravá příčina, a že je tím pádem třeba jej změnit. Oni jen začnou vyrábět stále méně výživné jídlo. Jde o typické reakční jednání, které na reakci odpovídá jen další reakcí, nikoli změnou příčiny. Stejného typu je například posedlost hygienou, která požaduje i pečivo balit do obalů.

 

        Mému uchu nejvíce lahodí písně z onoho světa. (Oním světem zde myšlen Starý svět)

 

        Matematika a zejména záliba v matematice se příčí mému nejvlastnějšímu vkusu.

 

        Pohrdám předstíranou odvahou, za níž se skrývá prachsprostá zbabělost. Právě toho je dnes na světě možná nejvíce, ať už mezi lidmi nebo mezi zvířaty moderních lidí. To je zapříčiněno nastolením světa, kde je povoleno tlouct pantem, ale nikoli už tlouct pěstí.
        
Když se hloupým lidem dají práva a „rovnost“ s ostatními, spojené s vidinou beztrestnosti, začnou si o sobě příliš myslet. V tu ránu se rozkřikují s pocitem, že jim za to silnější a chytřejší nemohou nic učinit.
        
S kdejakým tlučhubou se jedná příliš v rukavičkách a jako kdyby byl rovný myslícím lidem, tak to žádá změkčilost doby. Jemu pak nic nebrání v nehorázném chvástání.

 

        Zájem Země, ten zahrnuje veškerou budoucnost. Když se dnes obětuje příroda jedné generaci, platit se za to bude navždy.
Uspořádání priorit je opačné, než jak se dnes soudí, právo Země má přednost před právem lidí. A co z toho plyne? Že se Zemi nemají činit stále větší ústrky, nýbrž že jsou to lidí, kdo se musí uskromnit.
        
Pokud se tak nestane, bude na světě s pomocí techniky relativní dostatek pro takováto kvanta lidí ještě pár let až desetiletí, potom ale přijdou hrůzné následky.

 

květen

K nezbytnosti vyhraněných myšlenek:
        
V této době je svět vystaven obrovským změnám a extrémnímu a stále se zvyšujícímu ohrožení. Takový stav sám o sobě vyžaduje „extrémní“ myšlení a jednání, to znamená vůli něco s tím opravdu dělat a nikoli jen řečnit, jak to mají ve zvyku chytrolíni, kteří sami sebe považují za kritiky.
        Demokratická společnost je však velmi odmítavá ke všemu, co hodlá jednat. Okamžitě tomu přidělí nálepku „extremismus“ a ten automaticky považuje za špatný.
        Jenomže zůstat i v době tak velkého nebezpečí konformistou, demokratem a rovnostářem, v tom už musí vězet notná zabedněnost.

 

        Naprosto není pravdou, že by dnešní svět měl větší hodnotu než ten minulý. Dnešní lidé o hodnotě Starého světa nemají ani potuchy.

 

        Za přirozeného stavu přírodě odporující způsob života sám sebe vylučuje, protože dotyční zdegenerují a nejsou schopni mít potomky, jimiž by jej předali dále. Jenomže technika pomáhá i degenerovaným přežívat a dokonce se dále rozmnožovat, takže tento přirozený způsob kontroly oslabuje.

 

        Když muž přestane být mužem, stane se z něj kutil.

 

        Lidé nemohou a nemají nikdy ovládnout přírodu. Mohou si akorát hrát nějakou chvíli na šéfíčky, ale pak dostanou tvrdou lekci.

 

        Nabízí se nám tu úžasná možnost vytvořit si svět podle sebe, nezatížený starými ani novými předsudky a tendenčními výklady, bez nevýhod, které skýtal svět minulosti, zato však s jeho přednostmi.

 

        Úcta ke stáří: Proč by měl být stařec moudrý, pokud byl celý život beznadějně průměrným člověkem? Obyčejný předsudek! Je mírný a se vším smířený, protože mu už nic jiného nezbývá, stáří si jej podrobilo. Nezaměňujme duševní rovnováhu s nemohoucností.

 

červen

        Cokoli se stane ubohým, když to nabere rozměr průmyslu. Masovost znamená především vyprázdnění a ztrátu skutečného obsahu.

 

        Postkomunistický venkovan: jeho typickým oděvem jsou modré montérky a holiny. To je oděv levný a pracovní, ale také hnusný. Pokud se argumentuje tím, že tito lidé nemají na lepší oblečení, pak mi tedy řekněte, k čemu by byl celý moderní svět s jeho možnostmi, kdyby si lidé ani nemohli vybrat, co budou nosit. Dříve na to měli, a dnes ne?
        
Ve skutečnosti to není ani tak otázka hmotné nouze jako priorit, tedy za co jsme ochotní utratit peníze. Většina těchto venkovanů má nové auto a spoustu dalších moderních vymožeností, ale investovat do svého zevnějšku se jim nechce.

 

        Nadnárodní společnosti a současné vlády znamenají pro svět smrtelné nebezpečí, zejména proto, že neexistuje nikdo další dost silný na to, aby byl schopný proti nim účinně hájit zájmy lidí a planety. Proto je jim svět vydán na pospas.
        
Tyto vlády i společnosti se tváří, jako by jednaly v zájmu lidí. Přitom však jsou pro ně lidé jen konzumenti, odečitatelné položky, jež si zavážou tím, že jim dodávají klamný pocit důležitosti.
        
Nenechme se mýlit, udělají téměř cokoli, aby ochránily své zisky, zisky pramenící z neodpustitelného drancování planety. Denně se dopouští nejhorších zločinů proti Zemi.

 

        Existují v zásadě dva typy sklonů – jedny mají svůj základ v zakořeněné odvaze k životu a znamenají vzestupný proud – druhé vyrůstají z hluboké zbabělosti, ze strachu před životem velkého stylu, ty pochopitelně přináší úpadek.

 

        Jen kdyby toho byla morálka schopná, to by neváhala vytyčit jednou pro vždy, až do konce své hrůzovlády, hranice korektního myšlení. Jít za ně by se rovnalo prohřešku proti společnosti a dobrému svědomí.

 

        Kam směřuje lidská budoucnost? Ze všeho nejrychleji se rozvíjí informační technologie, čili prostředky ke kontrole a sledování lidí, které drží v rukou korporace a vlády. To dává možnost těmto silným institucím nastolit v blízké budoucnosti vládu hlubokého podrobení člověka a zotročení přírody a zároveň každý pokus o hrdinskou vzpouru proti tomuto systému zlikvidovat hned v zárodku. Postupnými kroky se budou snažit lidstvo připravovat o jeho svobody i možnosti obrany.
        
Plošné sledování se odůvodňuje jako způsob ochrany proti terorismu, zatím však vyvolává, víc než co jiného, další důvody a oprávnění k terorismu.
        
Myslící člověk dnes nutně musí být nepřítelem USA. Jejich tajné služby špiclují celý svět, toto podezření se potvrdilo při provalených aférách z nedávné doby. Ty jsou svědectvím, že nebezpečí úplné ztráty soukromí není tak docela nebezpečím zítřku, ale už nebezpečím dnešku. Lidé jsou připraveni o svůj pocit bezpečí, neboť si již nemohou být jisti, kým jsou kdy sledováni.
        
Ano, je obtížné posoudit skutečný rozsah sledování, ale je potřeba jednat, dokud ještě nejsou tak mocní, aby mohli každý pokus zadupat ještě před jeho vznikem.
        
S nedomyšleným rozvojem techniky míříme do světa, kde hrdinství již nebude možné, nebo přinejmenším nebude mít naději na úspěch. Takový svět by pravděpodobně vůbec nevypadal tak, jak nám jej líčí science-fiction filmy a knihy, v nichž povstávají hrdinové, aby svrhli zvrácený systém. Takový systém by každého potenciálního hrdinu dopadl a odstranil.

 

TOPlist
lidé střední Evropy
carská armáda
Kozáci
Čechy a Morava