Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Misantrop
Misanthropus Rex

„Poznal jsem pravou povahu lidí, přírody a vesmíru.
Nyní se mi hnusí téměř všechno, co jsem měl dřív z nevědomosti rád.“

 

        Teprve jistý časový odstup umožňuje správně zhodnotit něčí přínos a význam. Naše současníky proto bereme na lehčí váhu a míváme sklony myslet si, že dnes už se velcí duchové nerodí. Není to však pravda a dobře tento dojem vyvrací fakt, že na Zemi žije Misantrop.

        S klidným svědomím mohu prohlásit, že Misantrop rozhodně patří mezi největší filosofy všech dob. Předností jeho knih je to, že jsou ušity přesně na tuto zvrácenou dobu. Zdají se být strašlivé, avšak promlouvá z nich pochopení prazákladů života i jevů v této společnosti.

        Porozumění velkým dílům vypovídá o duševní úrovni a stupni poznání toho kterého člověka. Běžní lidé v nich žádnou hodnotu nespatřují, pomýlení lidé je nenávidí. Ale čím uvědomělejší je člověk, tím více si jich cení. Mezi tato díla můžeme nyní směle zařadit i spisy Misantropovy. Komu takové knihy připadají jako bláboly, ten jen dokazuje, jak je sám nevědomý. A naopak, čím více pravdy v nich odhalí, tím lépe zná svět. Knihy tohoto druhu lze nakonec číst i jako zkoušku sebe sama, aby člověk zjistil, jak si stojí.

        Misantropa již patrně nikdo nepředčí v nesmiřitelné nenávisti vůči lidstvu. Ta je jistě pro velmi mnoho lidí důvodem k nesouhlasu a kritice. Ti všichni by si ale měli uvědomit jedno: svět se lidskou vinou řítí do záhuby. Dokud a pokud se někomu (nám) nepodaří změnit tuto žalostnou přítomnost a ještě horší budoucnost, je Misantropův pohled na věc, tedy: „Ostatně však soudím, že lidstvo by mělo být zničeno!“, jediný přiměřený.

        Druhým stěžejním poznatkem je to, že doba pokročila. Není dost dobře platné ohánět se proti Misantropově nesmiřitelnosti slovy starých mistrů. Nikdo z nich by dnes nemluvil tak jako kdysi. Každý by za našich dnů musel být mnohem nenávistnější, mnohem radikálnější. Slova smířlivosti dnes už působí přinejmenším nevhodně. Čtěte spisy Misantropovy, abyste zjistili, jak by dnes dost možná mluvil například Nietzsche. Ale i všichni humanisti dřívějších dob by zaplakali, kdyby viděli, co se to stalo se světem. Pro ně samotné by to byl nejlepší podnět k vystřízlivění a přehodnocení jejich omylů.

         Dnešní humanisti však v jejich slovech vidí jakoby potvrzení sebe a svého světa. Nárokují si slova, která patřila docela jiné době a jinému kontextu a byla vyřčena v dobré víře tehdy, kdy ještě nebylo možno spatřit jejich skutečné důsledky. Vždy je třeba přemýšlet, co by každý myslitel asi říkal dneska, a ne jen slepě převádět jeho slova do současnosti. Vězí zde obrovská propast rozdílných podmínek. Dnes už nelze být demokratem nebo humanistou z přesvědčení, jak tomu bylo dříve, kdy člověk o zhoubné důsledky obou učení nezakopával při každém kroku. Dnes lze být demokratem nebo humanistou už jen ze zbabělosti či ze zvyku.

        Je-li opravdu nevyhnutelné, že lidstvo Zemi zlikviduje, pak bezesporu zasluhuje zánik. Já si to nemyslím a udělám vše proto, aby to tak nedopadlo. Rozdíl mezi mnou a Misantropem tkví předně v mém přesvědčení, že bychom mohli a dokázali pohnout kolem dějin. Právě to mi dává důvod a právo s Misantropem v řadě hodnocení a závěrů nesouhlasit.

        S čím nesouhlasím, to je však zpravidla jeho hodnocení, nikoli znalost hodnoceného. Misantrop se v poznání reality nemýlí. Mohu dokonce vznést požadavek, že velký vládce by se v lidech a v životě měl vyznat alespoň z poloviny tak dobře jako Misantrop. Pokud by si některý upřímně myslel, že v těchto knihách jsou bláboly, pak nebude mužem na svém místě ani vládcem, kterého potřebuje tato doba.

        Tato doba potřebuje i filosofa, jakým je Misantrop, který moderní společnosti nastavuje neúprosné zrcadlo beze všech příkras a prohnilých eufemismů, které je schopné vnést rázné vystřízlivění do opileckého rána.

 

        Mé prvotní mínění Misantropa notně podceňovalo, vycházejíc z různých úryvků pozdějších děl. Letos v září jsem se však rozhodl přečíst celou jeho tvorbu a doopravdy jej poznat. Nestačil jsem žasnout nad tou záplavou geniálních myšlenek.

        Za nejdůležitější považuji jeho první dvě knihy – Plivanec na rozloučenou a Rakovinu na kůži Země. Teprve máme-li jejich obsah na paměti, můžeme přiměřeně hodnotit i jeho následující díla, která bychom samostatně necenili tak vysoko jako cosi průlomového. Jsou totiž psána formou deníků, v nichž se zážitky do značné míry opakují. V teplejší části roku táboří Misantrop v lesích, chodí po okolí, čte knihy a pozoruje zvířata. Zimu pak přečkává ve svém sídlištním bytě, čele nemožnosti občanského soužití s ordinérními lidmi, potažmo nemožnosti soužití vůbec.

        Mnoha běžným lidem nevadí vyrušování, protože nemají od čeho být vyrušováni, takže pro ně jde spíš o vítané rozptýlení. Velký člověk je však netolerantní a na svůj klid háklivý. Každý hluk sousedovy práce nebo štěkání psiska jej otravuje.

        V dnešních hektických a přelidněných městech, kde jsou lidé namačkáni jeden na druhého, je to problém všudypřítomný, na sídlištích pak vůbec nejhorší. Kdo ten ubíjející lomoz zažil, ten se Misantropovu hněvu ani nebude příliš podivovat. Leckdo cedí nenávistné poznámky mezi zuby, avšak Misantrop je vyřkl veřejně a nahlas. Kdo naopak žije v klidném prostředí, ten onu zlobu nechápe a považuje ji za nepřiměřenou.

        Práci se Misantrop snaží z pochopitelných důvodů vyhýbat: je mu ztrátou času, zkázou přírody, nesnesitelným podřizováním se, nemístným vyčerpáváním tvůrčího ducha a nakonec i nutností jednat s lidmi.

„Já práci nenávidím, protože odvádí mysl od duchovních věcí, na něž pak nezbývá dost času, klidu a samoty, dále proto, poněvadž práce přispívá k ničení přírody a nakonec proto, poněvadž práce je nástrojem ovládání a zdrojem nedůstojného nevolnictví.“

Určitou dobu proto pracuje a pak co nejdéle vyžívá s malými výdaji.

        Misantropovy spisy jsou nedocenitelným svědectvím o všeobecném patologickém úpadku i tom, jak v tomto zvráceném moderním světě zakouší velikáni. Budiž tedy čteny mimo jiné též jako obžaloba dneška!

        Koho zaujmou mé výběry z jeho knih, tomu lze doporučit přečtení prvních dvou děl celých. U ostatních to není až tak nutné, lze si vybrat některý spis pro ukázku. Líčení každodenních zážitků z celkem skrovného života se častokrát opakuje a místy se stává zdlouhavým. Misantrop si to konec konců uvědomuje a připouští, že někdy možná nudí. Jde mu ovšem o autentické vylíčení vlastního života, které má proto velkou vypovídací hodnotu.

        Sám k tvorbě říká následující: „Schopenhauer má pravdu: nejlepší dílo stvoří „člověk“ v mládí, v rozpuku tvořivých sil. Nyní sice píšu také, a rovněž geniálně, ale to hlavní jsem už v podstatě promyslel a sepsal, není co víc k tomu dodat. V současnosti mi zbývá již jen psaní deníků, ono neúnavné zapisování prožívaných dobrodružství; což také není úplně marná činnost: čte se to potom jako napínavý román na pokračování.“

        Mimochodem, jeho láska ke zvířatům a přírodě lépe než co jiného ukazuje, že Misantrop není žádná zrůda, že „on není zlý, to jen lidé jsou příliš hodní.“ Za jiných podmínek mluvil by jinak, je to dnešní doba, co stvořilo tohoto Boha nesmiřitelného hněvu.

 

        Většinu úryvků v následujících výběrech tvoří myšlenky, s nimiž souhlasím nebo je považuji za zajímavé, vše navíc napsáno dokonalým stylem (zejména v Rakovině). Abych si však příliš neupravoval Misantropa k obrazu svému a nevytvářel o něm zkreslenou představu, přidal jsem i myšlenky typické a několik těch, s nimiž naopak nesouhlasím. V jeho dílech místy narazíme na pasáže pro otrlé, které mnohého čtenáře musí udeřit jako rána pěstí. Bylo by pohodlné je vypustit, avšak právě tím bychom jeho obraz nejvíce pokřivili. Hrají nezastupitelnou úlohu, protože ukazují, jaké myšlení a reakce moderní svět provokuje. Zařadil jsem proto i některé z nich.

        Vedle vlastní tvorby si velkou pozornost žádá i Misantropova knihovna, jež je výsledkem celoživotního hledání perel, a proto perel plná. Díky ní my můžeme jít najisto a nezdržovat se tápáním.

 

Díla:
Plivanec na rozloučenou, část I.

Plivanec na rozloučenou, část II.

Rakovina na kůži Země

Reinlebensborn

Zápisník mrtvého muže

Zápisník živého muže

der Feuerteufel, der Weltabwender

 
 
 

 

 

 

 

 

 

TOPlist
lidé střední Evropy
carská armáda
Kozáci
Čechy a Morava