Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

Karel Čapek: Věc Makropulos
aneb
úvahy o nesmrtelnosti

 

 

VÍTEK: A tohle krásné písmo z osmnáct set čtyřicet. Bože ten člověk měl ruku! Jen se koukněte, jaké to je písmo! Povídám, požitek.
 

GREGOR: Co to vše znamená?
EMILIA: Zázrak.
GREGOR: Ano, zázrak. Ale každý zázrak se musí vysvětlit. Jinak je – jinak je nesnesitelný.

 

KRISTINA: Ty nevíš, co to je, když má ženská někoho ráda. To ti je tak ponižující –
JANEK: Ale ani trochu!
KRISTINA: Ne, vážně, to vy neznáte. Pak už na sebe nemyslí, šla by za ním jako služka… taková nesvá, taková jeho… Já bych se někdy tloukla!

 

JANEK: Táto, jestli si myslíš, že mne uvedeš do rozpaků, – tak se mýlíš.
PRUS: To je dobře. Muž nemá být nikdy v rozpacích.

 

VÍTEK: Dejme všem tři sta let života! Bude to největší událost od stvoření člověka; bude to osvobození, bude to nové a definitivní stvoření člověka! Bože co se dá z člověka udělat za tři sta let! Padesát let být dítětem a žákem; padesát let poznávat svět a vidět vše, co je; sto let užitečně pracovat pro všechny; a pak sto let, když vše jsme poznali, žít v moudrosti, vládnout, učit a dávat příklad! Oh jak cenný by byl lidský život, kdyby trval tři sta let! Nebylo by válek. Nebylo by té ohavné sháňky. Nebylo by strachu a sobectví. Vědoucí a důstojný byl by každý člověk, (spíná ruce) svrchovaný, dokonalý by byl, pravý syn a ne už potrat boží. Dejte lidem život! Dejte jim plný lidský život!
KOLENATÝ: Inu to je moc krásné. Moc krásné, ale –
GREGOR: Děkuju pěkně. Tři sta let být oficiálem nebo plést punčochy!
VÍTEK: Ale –
GREGOR: Nebo být svrchovaný a vševědoucí, a přitom – Člověče, většina užitečných lidských povolání je možna jen z nevědomosti!
KOLENATÝ: Nechte si sloužit, Vítku; právnicky a hospodářsky je to absurdní. Náš společenský systém je prostě založen na krátkověkosti. Vemte si například… smlouvy, penze, pojistky, platy, dědické právo a já nevím co všechno. A manželství – holenku, nikdo se nebude ženit na tři sta let. Nikdo neudělá smlouvu na tři sta let. Člověče, vy jste anarchista! Vy chcete rozvrátit celý společenský řád!

 

VÍTEK: To právě říkám! Musíme prodloužit život všech!
PRUS: Ne. Jenom život silných. Život nejschopnějších. Pro obyčejnou lidskou chamraď je i ten jepičí život příliš dobrý.
VÍTEK: Oho, dovolte!
PRUS: Prosím já se nechci hádat. Dovolte, obyčejný, malý, pitomý člověk vůbec neumírá; malý člověk je věčný i bez vaší pomoci; malost se plemení bez oddechu jako mouchy nebo myši. Jen velikost umírá. Jen síla a schopnost umírá, neboť se nenahradí. Snad je v našich rukou ji udržet. Můžeme založit aristokracii dlouhověkosti.
VÍTEK: Aristokracii! Slyšíte to? Privilej na život!
PRUS: Tak jest. Jen ti nejlepší jsou důležiti pro život. Jen vůdčí, plemenní, výkonní muži. Nemluvím vůbec o ženách. Ale je na světě deset nebo dvacet nebo tisíc mužů, kteří jsou
nenahraditelni. Můžeme je udržet. Můžeme je přivést k nadlidskému rozumu a nadpřirozené moci. Můžeme vypěstit deset nebo sto nebo tisíc nadlidských vládců a tvůrců.
VÍTEK: Chov magnátů života!
PRUS: Tak jest. Výběr těch, kteří mají právo na neomezený život.
KOLENATÝ: A prosím vás, kdo by ty vyvolené jmenoval? Vlády? Plebiscit? Švédská akademie?
PRUS: Žádné blbé hlasování! Z ruky do ruky by odevzdávali život nejsilnější nejsilnějším. Vládcové hmoty vládcům ducha. Vynálezci vojákům. Podnikatelé despotům. Byla by to dynastie pánů života. Dynastie nezávislá na jakékoliv civilizované luze.
VÍTEK: Jen až by si ta luza přišla pro své právo na život!
PRUS: Ne, ale pro jejich právo na život. Čas od času by jich pár zabila. Co na tom? Revoluce je právo otroků. Ale jediný možný pokrok světa je nahradit malé a slabé despoty silnými a velkými despoty. Privilegovaná dlouhověkost, to je despocie vyvolených. To je… vláda rozumu. Nadlidská autorita vědění a výkonnosti. Vláda nad lidmi. Dlouhověcí se stanou nespornými vladaři lidstva. Máte to v rukou, pánové. Můžete toho zneužít. Řekl jsem vše. (Usedne.)

 

GREGOR: Jak je vám?
EMILIA: Hlava bolí – pusto – ohavně –
HAUK: Nunu, to přejde.
EMILIA: Nepřejde. Nikdy nepřejde. Já už to mám dvě stě let.
KOLENATÝ: Co totiž?
EMILIA: Nudu. Ne, ani nuda to není. Je to – je to – oh vy lidé na to nemáte jména. V žádném jazyce pro to není slova. Bombita o tom také mluvil… Je to odporné.
GREGOR: A co to je?
EMILIA: Nevím. Všecko je tak pitomé, prázdné, zbytečné – Vy jste tu všichni? – Jako byste ani nebyli. Jako byste byli věci nebo stíny… Co mám s vámi dělat?
KOLENATÝ: Máme snad odejít?
EMILIA: Ne, to je jedno. Umřít nebo odejít za dveře, to je stejné – Vždyť je to jedno, jestli něco je nebo není – A vy se tolik naděláte s každou pitomou smrtí! Vy jste divní – ah!
VÍTEK: Co je vám?
EMILIA: Nemá, nemá, nemá se tak dlouho žít!
VÍTEK: Proč?
EMILIA: Člověk to nesnese. Do sta, do sta třiceti let to vydrží, ale pak… pak to pozná… pozná, že… A pak v něm umře duše.
VÍTEK: Co pozná?
EMILIA: Bože, na to nejsou slova. A pak už člověk nemůže na nic věřit. Na nic. A z toho je ta nuda.

 

EMILIA: Vy jste tak blízko všeho! Pro vás má všecko smysl! Pro vás má všecko nějakou cenu, protože za těch pár let toho ani dost neužijete… Oh můj bože, kdybych jen jednou ještě (Lomí rukama.) Hlupáci, vy jste tak šťastni! Je to až protivné, jak jste šťastni! A všecko jen pro tu pitomou náhodu, že brzo umřete! Všecko vás zajímá jako opice! Ve všecko věříte, věříte v lásku, v sebe, ve ctnost, v pokrok, v lidstvo, já nevím v co, já nevím v co!
 

EMILIA: Člověk nemůže milovat tři sta let. Ani doufat, ani tvořit, ani se dívat tři sta let. Nevydrží to. Všecko omrzí. Omrzí být dobrý a omrzí být špatný.
 

(Kristina mlčky dá listinu nad hořící svíčku.)
VÍTEK: Nepal to! Je to památka!
KOLENATÝ: Pozor! Nechala!
HAUK: Kristepane!
GREGOR: Vemte jí to!
PRUS (zadrží je): Nechte ji jednat! (Zdrcené mlčení.)

 

PRUS: Prodloužení života… Máte děti?
KOLENATÝ: Mám.
PRUS: Tak vidíte, věčný život! Kdybychom mysleli na rození… místo na smrt… Život není krátký. Pokud můžeme být příčinou života…
GREGOR: Dohořívá. Byla to přece jen… divoká myšlenka, věčně žít. Bože, je mně i teskno, i jaksi lehčeji, že už to není možno…
KOLENATÝ: Nejsme už mladí. Jen mládí může tak nádherně spálit… náš strach před smrtí.

TOPlist
lidé střední Evropy
carská armáda
Kozáci
Čechy a Morava