Založit webové stránky nebo eShop

Do Vánoc infantilem

I

        Ať tedy uvažujeme jakkoliv, vždy nutně dospíváme k závěru, že děje přírody, osudy lidstva i jednotlivců se řídí týmž principem, jímž je předjednaná harmonie – nebo je aspoň tak musíme myslet, chceme-li o nich myslet.
        „Dějiny jako celek jsou postupné, pozvolně se odhalující zjevování absolutna (Schelling). Nejsou vývojem vědy, ale idejí.
        Proto jsou také naprosto bezcenné prognózy futurologů, založené na kvantitativních kalkulacích. Jejich mechanické představy o nebezpečí stoupajícího znečištění ovzduší, vod nebo vzrůstajícího hluku, jak je můžeme denně sledovat v odborné literatuře a ilustrovaných magazínech, nám mohou posloužit jen jako ukázka, co dokáže inteligentní blb, když se vzdělá, místo aby byl ponechán v blahodárné negramotnosti.
        Jsou to všechno velmi vážné jevy. Je třeba alarmovat veřejnost. Štáby masových vědců už o těchto nebezpečích systematicky kolektivně bádají, vážně varují.
        V historickém vývoji není však vůbec důležité, zda ve vzduchu létají nějaké smrady a kolik jich tam je, ale které ideje odumírají a které se prosazují. Technické jevy, jako je třeba právě znečišťování ovzduší, jsou jen důsledkem ideového vývoje.
        Víme, že vítězí ideje obyčejných lidí. Jsou to ideje týkající se moderních mýtů jako je mír, práce, rovnost, životní standard, technika, móda, konzum, turistika, sport, populární umění, hygiena a úpravnost.
        Odstraňte tyto ideje a budete mít čisté ovzduší. Jinak se namáháte úplně marně. Nic nezmůžete, dokud bude vládnout člověk, který chce stále něco nového, jiného, modernějšího, stále více předmětů.
        Taková je dnešní představa pokroku. Davový člověk trvá na svých právech. Podle módy musí mít nejen nový automobil, ale také hudbu, četbu, informace, názory. Relativizace hodnot stále pokračuje.
        Nastala éra zapomnětlivé luzy, která stejně jako šimpanz nebo dítě stále hledá nová vzrušení, nezajímá se o nic absolutního, pohrdá vším, co má stálou platnost, touží jen po vulgárních novinkách. Co se stalo před týdnem, jako by už ani nebylo.
        Také uspěchanost a nervozita dnešní doby je projevem jeho těkavého temperamentu. Dnešní člověk je jako dítě, neposedí, nepostojí, stále musí někde šmejdit, něco shánět, zvědavě pobíhat, jako vrabčák se vrtět. Odtud také kult sportu a turistiky.
        Co je však u dítěte přirozené, je u něho afektace, plynoucí z touhy být stále mladý a čilý, zdatný, výkonný. Svou nedospělost považuje za ctnost a přednost. Nestydí se za svůj pubertální temperament, chlubí se jím a za největší štěstí by považoval, kdyby mohl šplhat po stromech jako opice celý život.
        Stejné vlastnosti obdivuje u jiných. Tak vznikají dvanáctiletí geniové, kteří dovedou skákat na bradlech nebo na bruslích jako nikdo na světě.
        Prostý člověk setrvává mentálně na úrovni třináctiletého dítěte. V podstatě má stejné touhy, záliby i představy o světě. Jeho hračky jsou téhož druhu, jen mnohem dražší. Vnímá svět stejně povrchně.
        Otec si často rozumí se svým třináctiletým synem. Čtou stejné časopisy, shodně hodnotí televizní pořady, družně si podiskutují o sportu. Otec se od syna liší jen tím, že se už vyučil nějakému povolání.
        „V naší době byla z mládí udělána opravdová platforma. Současnost neobsahuje asi grotesknějšího rysu (Gasset). Stále narůstající moc dědí a mládeže v dnešní společnosti není náhodný jev. Prostý člověk a dítě mají obdobný způsob myšlení, stejné mentální založení.
        Historicky jde o úplně nový společenský fenomén. Nic podobného se v dějinách dosud nevyskytlo.
        Dítě nemyslí. Co považujeme u dětí za myšlení, je instinkt mazanosti. Jako šimpanz nejí schopno udržet pozornost, soustředit se. Myšlení a učení je pro něho mučením, stejně jako pro opici nebo prostého člověka. Dítě vyžaduje stále nové hračky. Sotva je má, za chvíli ho přestanou bavit. A takový je i náš drahý lid.
        Hlavní význam v tomto dění má pubertální mládež. Ta už se dovede všemi prostředky tvrdě prosazovat a na rozdíl od veškerých dřívějších dob má peníze, stala se konsumentem.
        Děti nakupují, a proto se podle nich řídí trh, všichni jim lezou do zadku, aby na nich vydělali. Rozhlas, televize, časopisy se snaží jim maximálně vyhovět a splnit každé přání, aby z nich vyrazily jejich kapesné.
        Už to došlo tak daleko, že každý chce být mladý, podobat se těmto připitomělým opičím mláďatům aspoň duchem. Žádná skleróza, vzpomínky na minulost. Babky a dědci vesele skotačí podle nejmodernějších rytmů, aby ukázali, jak jim to pružně a bystře myslí, že jsou s dobou a mají smysl pro vše nové.
        V Americe, jak zjistil Riesman, děti v mnohém vychovávají rodiče. Děti jsou především lépe informovány o módních novinkách a liniích. Rodiče se od dětí učí vkusu a modernosti. Proto prvním úkolem budoucnosti je zkrocení dětí.

 

II

        Jiným faktorem, který má značný vliv na utváření dnešní společnosti, jsou ženy. Jejich mentalita je dost podobná dětské, hlavně v materialistickém zaměření na věci, které musí být stále nové a jiné, moderní a elegantní, jinak se samičky začnou nudit a není s nimi k vydržení.
        Ženy, mám ovšem na mysli průměr, to je naprostou většinu, zrovna jako děti nejsou schopny idealismu ve smyslu zaujetí abstraktní ideou. Mají své samečky, fakany, tretky a tak je to správné. Jenže není správné, když ženy tohoto typu ovládají svět.
        Dnes je ženská filosofie všem přímo vzorem. Jen žádné ideologie, metafysika je už dávno pasé, jděte s ní do háje. Takové je dnešní veřejné mínění, i vědecké, i politiků, kteří vládnou. Význam má pouze praktická činnost.
        Říká se, že žena se v současné společnosti lépe adaptuje. Opak je pravda: společnost se adaptovala ženským představám. Průměrné ženy ovládly společnost, všechno se dělá v podstatě podle nich a pro ně.
        Kvůli nim už také vznikla pánská móda a pacifismus. Pánové musí být elegantní, jinak nebudou připuštěni a musí být pro mír, aby měli blízko domů a netoulali se za děvkami.
        Kvůli ženám existují obchodní domy a vyrábí se devadesát procent věcí, které se tam prodávají. I dětské věci se samozřejmě z větší části vyrábějí nikoliv pro děti, ale pro jejich matky.
        Průměrný žena může běhat po obchodním domě celý den a stále je svěží a čerstvá, očička jí září blahem. Chlap padá únavou a naprostým vyčerpáním po pěti minutách.
        Obchodní domy, katedrály nového náboženství davů, se svým shonem a pestrými, neustále se měnícími dojmy, můžeme chápat jako mikrosvět, v němž se jako na modelu obrážejí dnešní celkové poměry. Je to dnešní svět v malém.
        Vyšší člověk, ať muž či žena, se podobným místům zásadně vyhýbá. Nepatří tedy do dnešního světa.

 

III

        S davovou civilizací je spojen vznik nového typu kolektivizmu, pravého kolektivizmu hmyzích společenství.
        Tento kolektivizmus, který od dřívějšího horizontálního můžeme nazvat vertikálním, spočívá v homogenitě vkusu, mínění, životního názoru a stylu, tužeb a cítění, a v homogenní poslušnosti příkazů shora, které jsou obecně považovány za společensky nezbytné a prospěšné.
        Dřívější kolektivizmus spočíval na prostém principu společného života. Často se soudí, že individualita a se v takové společnosti nemohla projevit a proto se v dnešní době vidí éra individualizmu a proti dřívějšku kdovíjaký pokrok.
        I v horizontálně kolektivní společnosti měly však individuality možnost se projevit, izolovat se a vytvořit vlastní životní styl. Získávaly v kolektivu výsadní postavení náčelníků, kněží, poustevníků, aristokratů. Řecká polis je nejmarkantnější důkaz možností a kvality takové společnosti.
        Starý bezprostřední kolektivizmus mohl existovat jen v malých skupinách. Dnešní kolektivizmus davů je jev zcela odlišný. Rozhodování dnešních tak zvaných individualistů je individuální jen zdánlivě.
        Uvažme jako příklad kolektivní koupání. Dříve se domorodci ve vesnici domluvili, že půjdou na pláž. Dnešní dav se nedomlouvá, jedná zdánlivě podle vlastního rozhodnutí každého jednotlivce. Ale oni nerozhodují. Sejdou se na pláži stejným způsobem jako můry v noci u svítící lucerny, řízeni jakoby shora anonymní, tajemnou homogenitou vášní a pudů.
        Vědomí uhasíná, každý automaticky činí co druzí a přitom si myslí, kdovíjaký není individualista, protože jedná zdánlivě sám od sebe, ze svobodné vůle.
        Už není zapotřebí jako u školních dětí, aby paní učitelka řekla teď a všichni na povel přešli ulici, dnes všichni dobrovolně a z vlastního individuálního rozhodnutí najednou vykročí, když se na semaforu ukáže zelená.

 

TOPlist
lidé střední Evropy
carská armáda
Kozáci
Čechy a Morava